Čundr Ralsko
19. 12. 2009
Ano, je to bláznivý a nelogický nápad, vyrážet na konci listopadu na vandr. Ale trekkaře jen tak něco nezastaví.
Vandr pořádal Petr se Zlatkou, sraz byl stanoven v pátek v Mimoni.
Z Prahy jsme jeli (podotýkám, že krátkou felicií) s Hannnzem a Honzou a psy Uzi, Zero, Wendy a Ezrú. 3 NO a 1 křížený APBT.
Bylo tedy veselo. Zero je mladý pes a zkoušel si dovolovat na starého Ezrúa. Takže jsme je museli rozděli. Zero šel dopředu Hannnzovi k nohám a holt se tam musel vtěstnat. Celou cestu hlasitě nadával nad nespravedlností světa.
V Mimoňi jsme se setkali s Petrem a Gerou a Zlatkou a Bláhou. Nikdo další (kupodivu) nedorazil.
Auta jsme zaparkovali na náměstí. Poblíž jsme našli jen jedinou hospodu, kam však nesměli psi. Avšak po dotazu, jestli bychom nemohli dál i s částí zvěře, jsme dostali svolení. Zero však dělal ostudu a jako správný nervák to tam celé proštěkal.
Po dobrém jídle a pití jsme vyrazili na cestu. První bivak byl kousek za Mimoní. Zero opět začal štěkat, jen co jsme zasatvili. Určitě tak řeší strach z toho, že ho tam opustíme . .. dělal to i svého času Finn :) Protože už bylo poměrně chladno, chtěla jsem Zera přikrýt dekou, ale jen co se k němu člověk přiblížil, hned byl na nohou a "hurá, kam že to vyrážíme?", takže první noc musel proklepat. Jeho chyba. Ostatní osrstěná zvěř očividně zimou netrpěla; nejlépe se ale měla Blaženka, která mohla trávit noc u Zlatky a Petra ve spacáku.
Druhý den jsme vyráželi odhadem kolem 10. hod. dopoledne. Krásně jsme se nasnídali, oblékli smečku do postrojů a vyrazili. Protože Hannnzovi, který měl mít na starosti Zera, nebylo moc dobře, vyměnil ho se mnou za Uzi, a posléze mi zbyli psi oba. V sobotu jsme šli přes Hradčany na Stohánek.
Druhý bivak jsme (blázni jedni blázniví) uspořádali na Stohánku. Výhledy krásné, prostředí také, jen ten vítr . . . Zážitky z toho večera úžasné, neopakovatelné, nepublikovatelné . . . Kdo tam byl, ví. Kvůli nesmírně větrnému počasí jsem se slitovala nad Zerem a pustila ho k sobě do spacáku. Zaplul tam neskutečně rychle, stočit se do klubíčka a celou noc jsem o něm nevěděla. Ráno jsem si ho chtěla vyfotit, ale jak jsem pohnula, už byl na nohou.
Druhý den jsme šli na Děvín, v noci jsme dorazili na Ralsko a pak hurá do Mimoně, někam na jídlo a domů . . .
fotografie ode mne fotografie od Hannnze fotografie od Petra fotografie od Honzy
Vandr pořádal Petr se Zlatkou, sraz byl stanoven v pátek v Mimoni.
Z Prahy jsme jeli (podotýkám, že krátkou felicií) s Hannnzem a Honzou a psy Uzi, Zero, Wendy a Ezrú. 3 NO a 1 křížený APBT.
Bylo tedy veselo. Zero je mladý pes a zkoušel si dovolovat na starého Ezrúa. Takže jsme je museli rozděli. Zero šel dopředu Hannnzovi k nohám a holt se tam musel vtěstnat. Celou cestu hlasitě nadával nad nespravedlností světa.
V Mimoňi jsme se setkali s Petrem a Gerou a Zlatkou a Bláhou. Nikdo další (kupodivu) nedorazil.
Auta jsme zaparkovali na náměstí. Poblíž jsme našli jen jedinou hospodu, kam však nesměli psi. Avšak po dotazu, jestli bychom nemohli dál i s částí zvěře, jsme dostali svolení. Zero však dělal ostudu a jako správný nervák to tam celé proštěkal.
Po dobrém jídle a pití jsme vyrazili na cestu. První bivak byl kousek za Mimoní. Zero opět začal štěkat, jen co jsme zasatvili. Určitě tak řeší strach z toho, že ho tam opustíme . .. dělal to i svého času Finn :) Protože už bylo poměrně chladno, chtěla jsem Zera přikrýt dekou, ale jen co se k němu člověk přiblížil, hned byl na nohou a "hurá, kam že to vyrážíme?", takže první noc musel proklepat. Jeho chyba. Ostatní osrstěná zvěř očividně zimou netrpěla; nejlépe se ale měla Blaženka, která mohla trávit noc u Zlatky a Petra ve spacáku.
Druhý den jsme vyráželi odhadem kolem 10. hod. dopoledne. Krásně jsme se nasnídali, oblékli smečku do postrojů a vyrazili. Protože Hannnzovi, který měl mít na starosti Zera, nebylo moc dobře, vyměnil ho se mnou za Uzi, a posléze mi zbyli psi oba. V sobotu jsme šli přes Hradčany na Stohánek.
Druhý bivak jsme (blázni jedni blázniví) uspořádali na Stohánku. Výhledy krásné, prostředí také, jen ten vítr . . . Zážitky z toho večera úžasné, neopakovatelné, nepublikovatelné . . . Kdo tam byl, ví. Kvůli nesmírně větrnému počasí jsem se slitovala nad Zerem a pustila ho k sobě do spacáku. Zaplul tam neskutečně rychle, stočit se do klubíčka a celou noc jsem o něm nevěděla. Ráno jsem si ho chtěla vyfotit, ale jak jsem pohnula, už byl na nohou.
Druhý den jsme šli na Děvín, v noci jsme dorazili na Ralsko a pak hurá do Mimoně, někam na jídlo a domů . . .
fotografie ode mne fotografie od Hannnze fotografie od Petra fotografie od Honzy