Jeseníky 2007
19. 8. 2007
Na naši první dovolenou s Uzi jsme jeli do Jeseníků, a to v termínu od 13. 8. do 17. 8. Bydleli jsme (jako už několikrát) v chatě Hubertka, která je vybavená opravdu spartánsky - není v ní zavedena elektřina, vodu si musíte přinést z nedaleké studánky a záchod můžete použít pouze suchý. Výhodou je skoro absolutní samota, což se nám hodí zejm. kvůli Finnovi.
Hubertka stojí vedle Františkovy myslivny, nedaleko vodní elektrárny Dlouhé stráně.
Na dovolenou jsme jeli ve složení moji rodiče, já, Finn a Uzi, tzn. auto plné lidí, psů a věcí.
Psi cestu přežili velmi dobře. Hned v začátku cesty jsme si udělali "koupací" pauzu v pískovně, pejsci se vyběhali, vyplavali, zamokřili si kožichy a hlavně se unavili. Skoro celou cestu prospali.
Pak jsme ještě několikrát zastavili, abychom se my i psi mohli trochu protáhnout, popř. vyčůrat.
Uzi se na Hubertce okamžitě zalíbilo, stejně jako před lety Finnovi. Ihned si lehla před chatku a dala nám najevo, že dovnitř hned tak nepůjde a raději se bude slunit.
No a protože nám Uzi (k naší velké radosti) začala hárat, zůstal Finn galantně s ní. My jsme zatím vypakovali věci, připravili místa na spaní a hlavně rozestavěli baterky na strategická místa.
Pak jsme se šli projít, aby se psíci ještě unavili. Protože se z Hubertky dá jít v podstatě jen dvěma směry, Finna to nebaví a stávkuje. Nezklamal ani letos a již první procházku bojkotoval. Zato Uzi lítala za míčkem, probíhala borůvčím a přeskakovala větvě.
Druhý den jsme vyrazili na výlet ve složení já, táta a Uzi. Šli jsme přes Jelení studánku na Skřítka (a tam se občerstvili). Uzi se chovala přímo vzorně, v hospůdce si lehla a ani se nehla. Túra byla dlouhá přes 20 km. Bála jsem se, jestli to Uzi zvládne, ale krásně se s tím vyrovnala. Těsně před návratem domů začala tahat klacky a pak si vyškemrala míček, takže jsem ji tolik nepřetáhla. Večer byla móc hodná - spala.
Na výletech běhala na volno. Co se hárání týče, o psy ještě neměla zájem, navíc moc psů jsme nepotkávali. Na vodítku chodila ze začátku, než se trochu unavila, aby nechtěla vystartovat za zvířátky. Na vodítko jsem ji chytala pro jistotu v oblastech "nebezpečných na zvěř", a samozřejmě když jsme potkávali turisty, aby se nebáli, že je sežere "zlej vlčák".
Máma byla první den v chatě s Finnem. Vytáhla ho (přes jeho značné protesty) na borůvky, ale v lese se pak Finn mohl natáhnout a opět odpočívat.
Další výlet, na Praděd, byl v čistě dámském složení (já, máma a Uzi). Uzi začala stávkovat u Kurzovní chaty, bylo poledne, horko, cesta vedla po asfaltu a všude spousta lidí. Tak jsme dělaly častější zastávky, dávaly jí napít, polévaly jí hlavu vodou. Moc to nepomáhalo, ale po delším přemlouvání s námi výlet dokončila. Tentokrát jsme ušly méně kilometrů, ale myslím, že cesta byla náročnější.
Finna hlídal táta, oba se povalovali u chatičky.
Poslední výlet jsme opět absolvovaly s tátou. Chodili jsme jen po okolí, ušli jsme asi 17 km. Cestou jsme se zastavili u potůčku, kde se Uzi asi hodinu koupala, nosila z vody klacky a byla nadšená, když jsme jí hodili do vody kámen a on roztříkl vodu všude okolo. Nemohli jsme odtamtud dostat.
V pátek jsme jeli domů, já měla noční, tak jsme museli být doma včas. Přesto jsme ještě před cestou vyrazili všichni na menší výlet, aby se psi unavili. Cesta vedla podle vody, Uzi se koupala a koupala a také Finn se dal přemluvit. Záměr se povedl - psi opět skoro celou cestu prospali. Fascinovalo mě, že leželi kontaktně, což jindy nedělají. Vzájemně se používali jako polštář, nohy měli propletené, . . .
Dovolená byla super, počasí nám přálo a všichni jsme si to užili. Doufám, že za rok budeme moci jet zas.
Fotky jsou na http://www.finn.rajce.idnes.cz/jeseniky07/
Hubertka stojí vedle Františkovy myslivny, nedaleko vodní elektrárny Dlouhé stráně.
Na dovolenou jsme jeli ve složení moji rodiče, já, Finn a Uzi, tzn. auto plné lidí, psů a věcí.
Psi cestu přežili velmi dobře. Hned v začátku cesty jsme si udělali "koupací" pauzu v pískovně, pejsci se vyběhali, vyplavali, zamokřili si kožichy a hlavně se unavili. Skoro celou cestu prospali.
Pak jsme ještě několikrát zastavili, abychom se my i psi mohli trochu protáhnout, popř. vyčůrat.
Uzi se na Hubertce okamžitě zalíbilo, stejně jako před lety Finnovi. Ihned si lehla před chatku a dala nám najevo, že dovnitř hned tak nepůjde a raději se bude slunit.
No a protože nám Uzi (k naší velké radosti) začala hárat, zůstal Finn galantně s ní. My jsme zatím vypakovali věci, připravili místa na spaní a hlavně rozestavěli baterky na strategická místa.
Pak jsme se šli projít, aby se psíci ještě unavili. Protože se z Hubertky dá jít v podstatě jen dvěma směry, Finna to nebaví a stávkuje. Nezklamal ani letos a již první procházku bojkotoval. Zato Uzi lítala za míčkem, probíhala borůvčím a přeskakovala větvě.
Druhý den jsme vyrazili na výlet ve složení já, táta a Uzi. Šli jsme přes Jelení studánku na Skřítka (a tam se občerstvili). Uzi se chovala přímo vzorně, v hospůdce si lehla a ani se nehla. Túra byla dlouhá přes 20 km. Bála jsem se, jestli to Uzi zvládne, ale krásně se s tím vyrovnala. Těsně před návratem domů začala tahat klacky a pak si vyškemrala míček, takže jsem ji tolik nepřetáhla. Večer byla móc hodná - spala.
Na výletech běhala na volno. Co se hárání týče, o psy ještě neměla zájem, navíc moc psů jsme nepotkávali. Na vodítku chodila ze začátku, než se trochu unavila, aby nechtěla vystartovat za zvířátky. Na vodítko jsem ji chytala pro jistotu v oblastech "nebezpečných na zvěř", a samozřejmě když jsme potkávali turisty, aby se nebáli, že je sežere "zlej vlčák".
Máma byla první den v chatě s Finnem. Vytáhla ho (přes jeho značné protesty) na borůvky, ale v lese se pak Finn mohl natáhnout a opět odpočívat.
Další výlet, na Praděd, byl v čistě dámském složení (já, máma a Uzi). Uzi začala stávkovat u Kurzovní chaty, bylo poledne, horko, cesta vedla po asfaltu a všude spousta lidí. Tak jsme dělaly častější zastávky, dávaly jí napít, polévaly jí hlavu vodou. Moc to nepomáhalo, ale po delším přemlouvání s námi výlet dokončila. Tentokrát jsme ušly méně kilometrů, ale myslím, že cesta byla náročnější.
Finna hlídal táta, oba se povalovali u chatičky.
Poslední výlet jsme opět absolvovaly s tátou. Chodili jsme jen po okolí, ušli jsme asi 17 km. Cestou jsme se zastavili u potůčku, kde se Uzi asi hodinu koupala, nosila z vody klacky a byla nadšená, když jsme jí hodili do vody kámen a on roztříkl vodu všude okolo. Nemohli jsme odtamtud dostat.
V pátek jsme jeli domů, já měla noční, tak jsme museli být doma včas. Přesto jsme ještě před cestou vyrazili všichni na menší výlet, aby se psi unavili. Cesta vedla podle vody, Uzi se koupala a koupala a také Finn se dal přemluvit. Záměr se povedl - psi opět skoro celou cestu prospali. Fascinovalo mě, že leželi kontaktně, což jindy nedělají. Vzájemně se používali jako polštář, nohy měli propletené, . . .
Dovolená byla super, počasí nám přálo a všichni jsme si to užili. Doufám, že za rok budeme moci jet zas.
Fotky jsou na http://www.finn.rajce.idnes.cz/jeseniky07/