MS BO
Já jsem se mohla jet podívat až v neděli, kdy se už soutěže chýlily ke konci.
Obedience jsem neviděla vůbec.
Výstavní klání pomalu končilo, vystavovatelé až na výjimky znali ohodnocení svých psů . . . Výstavu jsem jen tak proběhla, hledala jsem varietu lakenois, a byla jsem hodně zklamaná, že jsem žádného neviděla. Já vím, že jich moc není, ale těšila jsem se, že tady jich uvidím hned několik pohromadě . . . Asi jsem neměla štěstí. Nakonec jsem jednoho alespoň zahlédla, ale to jsem neměla připravený foťák a tak ani nemám památku.
Na agility se mi moc líbila atmosféra. Závodníci, kteří byli diskvalifikováni, dobíhali parkur za potlesku diváků i svých konkurentů. Všem týmům se po doběhnutí tleskalo.
Byla jsem překvapená, že jsem na IPO a mondioringu viděla jen malinoise. Očekávala jsem, že uvidím i jiné variety. Ale opakuji, byla jsem tam jen jeden den a tak nemohu uvést, jesli se jiné dny neúčastnily i jiné variety.
Na IPO jsem viděla jen poslušnost a obrany. Oboje pro mě bylo moc poučné. Viděla jsem nádherné výkony, které mi ukázaly, jak to má vypadat, byla jsem svědkem i méně povedených výkonů, u nichž jsem si uvědomila, že i "mistr někdy utne".
Co mě udivilo, byly revíry. Pro zkušené kynology samozřejmost, ale já jsem poprvé viděla obíhání maket na fotbalovém hřišti - ta obrovská vzdálenost a nasazení psů na mě udělaly dojem.
Perličkou pro mě byl mondioring. O tomto sportu jsem zatím jen slyšela, měla jsem možnost shlédnout jedno video a byla jsem nadšená. A do Roudnice jsem vlastně jela jen kvůli možnosti vidět mondioring na vlastní oči. Proto jsem tu strávila nejvíce času a sledovala výkony psů.
Bylo pro mě úžasné sledovat jednotlivé disciplíny.
Např. aport není klasická činka, ale takřka jakýkoli předmět.
Chůzi u nohy musí pes zvládat i přes různé překážky (vyvýšený stupínek).
Obrana je v rámci možností pokaždé jiná - jsou tam jiné rekvizity, figurant může zkoušet psa od výkonu odradit, zastrašit, . . . Doprovod pachatele je také odlišný od klasické kynologie - viděla jsem psa, který před figurantem couval, a to i přes překážky, nechal se natlačit na zídku, atd. atd. atd. V praxi je to podle mě užitečnější než boční nebo zadní doprovod, alespoň u pachatelů mužského pohlaví, protože takhle pes celou dobu doprovodu v podstatě neoddálí tlamu od citlivých míst . . . A chtěla bych vidět chlapa, který by riskoval poranění . . .
Zaujalo mě také to, že při obranách pes kousal "kamkoli" mimo prstů a hlavy figuranta. A to figuranti kolikrát psa odstrkovali loktem, dotýkali se ho (nebo takřka se jej dotýkali), obličej od něj měli několik cm. No a pak je neuvěřitelná ovladatelnost, kdy se pes nechá odvolat během okamžiku. Jakpak se to asi učí? Nebo je to opravdu v poslušnosti a není třeba nějakých pomocných prostředků?
Na závěr dne byly pro diváky připraveny ukázky dalších sportů, které lze vykonávat s belgičáky, ale samozřejmě nejen s nimi.
Jakub Štýbr předvedl dogfrisbee vystoupení. Martina Klimešová a pak ještě jeden tým tančili se psy. Jako zajímavost předvedl obranu ne-belgičák, border teriér, který byl ale velmi ovladatelný a co se nasazení týče, strčil spoustu tzv. služebních plemen do kapsy.
Na úplný konec byla připravena ukázka zásahů PČR, letecké policie a dalších složek. Viděli jsme zadržení pachatele v autě, pes proskakující hořícím oknem, zadržení pachatele ve skupině osob, zadržení pachatele, při němž pes vyskakoval z vrtulníku.
Možná toho bylo víc, ale já už jsem musela utíkat na autobus. I tak jsem přišla na zastávku pozdě, ale pan řidič byl hodný a ještě mi zastavil. Tímto mu ještě jednou děkuji.
Fotky jsem už konečně dala na www.finn.rajce.idnes.cz