Nedělní výlet po Brdech
3. 9. 2007
Protože jsme tuto sobotu strávili na svatbě u známých, zkusili jsme sobotní nečinnost psiskům aspoň trochu v neděli odpoledně vynahradit. Vyrazili jsme oficiálně na houby, neoficiálně vylítat Uzi.
S sebou jsme vzali také babičku, neboť i ona potřebuje alespoň jednou za čas řádně vyvenčit na čerstvém vzduchu. Myslím, že výlet se líbil úplně všem, a také zcela splnil svůj účel - psi doma odpadli.
Zatímco máma s babičkou opravdu hledaly houby (a pár jich i našly), já s tátou a se psy jsme se raději procházeli. Ostatně, Uzi by určitě nebavilo chodit krokem v mlází a nudila by se. Pouštět jsem ji nechtěla, přece jen v lese bydlí zvířátka a já nechci, aby je honila. Anebo aby mi ji zastřelil myslivec jen kvůli tomu, že viděl v lese běhat na volno psa.
Finn má výjimku: ten na volno běhá. Ne že by zvěř nehonil (za mlada, když jsme ho neuhlídali, tak prohna vše, co se dalo), ale přece jenom vzhledem k jeho věku a stavu nehrozí riziko, že by dohnal jakékoli živé zvíře.
Kupodivu nás Finn překvapil - snažil se běhat mezi členy rodiny a vydržel to asi dvě nebo tři hodiny. Pak už jsme jeli domů a on spokojeně spal v autě.
Uzi byla většinou na vodítku, pustila jsem ji párkrát, aby se také trochu vylítala. A zároveň jsme si i zacvičily, protože jsem vysílala "hledat páníčky" nebo "revír". Zvládala to hezky. A tak se i ona unavila a spala celý večer.
S sebou jsme vzali také babičku, neboť i ona potřebuje alespoň jednou za čas řádně vyvenčit na čerstvém vzduchu. Myslím, že výlet se líbil úplně všem, a také zcela splnil svůj účel - psi doma odpadli.
Zatímco máma s babičkou opravdu hledaly houby (a pár jich i našly), já s tátou a se psy jsme se raději procházeli. Ostatně, Uzi by určitě nebavilo chodit krokem v mlází a nudila by se. Pouštět jsem ji nechtěla, přece jen v lese bydlí zvířátka a já nechci, aby je honila. Anebo aby mi ji zastřelil myslivec jen kvůli tomu, že viděl v lese běhat na volno psa.
Finn má výjimku: ten na volno běhá. Ne že by zvěř nehonil (za mlada, když jsme ho neuhlídali, tak prohna vše, co se dalo), ale přece jenom vzhledem k jeho věku a stavu nehrozí riziko, že by dohnal jakékoli živé zvíře.
Kupodivu nás Finn překvapil - snažil se běhat mezi členy rodiny a vydržel to asi dvě nebo tři hodiny. Pak už jsme jeli domů a on spokojeně spal v autě.
Uzi byla většinou na vodítku, pustila jsem ji párkrát, aby se také trochu vylítala. A zároveň jsme si i zacvičily, protože jsem vysílala "hledat páníčky" nebo "revír". Zvládala to hezky. A tak se i ona unavila a spala celý večer.