Chřibský dogtrekking 3. - 5. 4. 2009
Dogtrekking je charakterizován jako extrémní kynologický sport, jehož cílem společně se psem absolvovat určitou předem danou trasu, na které jsou kontrolní body.
Tento sport jsem si chtěla vyzkoušet už dlouho. Jít x kilometrů sama se psem, s těžkým batohem, více - méně neznámým terénem, popř. někde sama bivakovat, . . . Jenže nikdy jsem k tomu nesehnala odvahu, říkala jsem si, že to v žádném případě nemůžu ujít, že budu cestou bloudit, a hlavně že nechci jet sama!
Takže když jsem překonala všechny obavy a nakonec se opravdu přihlásila na Chřibský dogtrekking, byla jsem ráda, že se ke mně přidal kamarád Honza se svou Wendy.
Objednali jsme si chatku, abychom my i psi měli dostatek pohodlí, zaplatili poplatek a pak už jen sháněli vybavení, které nám chybělo.
Přiznám se, že jsme se ani na závody netrénovali, neboť jsme se přihlásili jen na midovou trať, něco málo přes
V pátek jsme si oba vzali dovolenou a dohodli se, že vyrazíme kolem 10 hod. z Prahy, cestou si uděláme pár zastávek na vylítání psů a tak kolem 3. odpoledne budeme na místě, budeme mít spoustu času na registraci, zabydlení, a tak.
Samozřejmě bylo všechno jinak. Honza, který není z Prahy, pro mě přijel s hodinovým zpožděním. Auto bylo "krásně" vyhřáté, ještě má Honzova mazda střešní okno - psi tak měli zabezpečený dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Brněnská dálnice byla kupodivu vcelku prázdná a bez nehod, takže se mi jelo nádherně.
Nakonec jsme udělali jen jednu zastávku, a to v Lipnici n. Sázavou, kde jsme psi nechali vyplavat v zatopených lomech. Procházka byla dlouhá, cca 2 hod., takže si pak děvenky lehly a v podstatě celou cestu už spaly. Jediný, zato velký, problém nastal, když jsme dojeli k jedné objížďce, se kterou si Honzova navigace nedokázala poradit, a díky faktu, že Honza zatím nevlastní autoatlas. Výsledek: ztráta asi 2 hod času a cca
Nakonec se nám podařilo trefit do obce Roštín, najít kemp, chatku, a pak se KONEČNĚ ubytovat. Nejdřív ze všeho ale samozřejmě vyvenčit psy!
Musím říct, že všichni lidičkové byli moc fajn. Všichni jsme se spolu bavili, samozřejmě o svých psech, o zkušenostech s dogtrekkem a tak.
Večer jsme dostali itinerář, byli upozorněni na záludnosti na trati a dostali všelijaká doporučení. Někdo pak šel spát, někdo ještě poseděl v hospůdce.
My s Honzou jsme samozřejmě udělali hned na začátku spoustu začátečnických chyb. Třeba jsme si pořádně nepřipravili věci na druhý den, takže jsme na poslední chvíli házeli do batohů povinnou výbavu, itinerář, plnili lahve s vodou pro psy, mě se zamotal postroj a nešlo mi ho rozmotat, . . . Nakonec jsme i start zvládli včas, ale bylo to jen o fous.
Startovali jsme hned po sobě, což bylo fajn, protože Honza (startoval před námi) na nás nemusel dlouho čekat.
Itinerář byl tak podrobný, že jsme vůbec nepotřebovali mapu a nezabloudili jsme. Cesta vedla z kempu po "fáborkách" k Roštínské kapli - Brdo - Vlčák - Buchlov - Salaš - Bunč - Roštínská kaple - kemp. Doufám, že jsem nezapomněla na nějaký významný bod, ale itinerář se mi kamsi "ztratil" a tak teď mučím paměť, aby si nad mapou vzpomněla na významné body trasy.
Protože jsme šli dva, bylo to super. Celou cestu jsme s Honzou povídali o všem možném i nemožném, po docela dlouhé době to byl člověk, kterého jsem nezačala nudit po 10 minutách mluvení o psech :) Nám lidem cesta utíkala docela hezky, Wendy si také nestěžovala, jen Uzi občas stávkovala a vlekla se za námi na délku vodítka, a to zejm. do kopce. Krátká přestávka a hlavně polití vodou vždy zafungovaly. Co je však zajímavé, Uzi probírala cesta z kopce, kdy jsme respektovali její tempo, tzn. běhali. Nechtělo se mi tomu věřit, ale celou cestu, jakmile se šlo z kopce dolů, Uzi zabrala, vyrazila a paničko, makej! Tímhle tempem jsme zvládli i konečný kopec k Roštínské kapli, a jak byla Uzina v tempu, částečně jsme i vyběhli kopeček do kempu.
Večer jsme poseděli v restauraci, zpívali a někteří i trochu tancovali. Panovala pohoda . . .
Druhý den byl ve znamení vyhlašování výsledků. Každý účastník obdržel drobnosti od sponzorů. Ale o to tu opravdu nešlo. Navíc bylo vidět, že "hrdinou" je každý, kdo trekk dokončil, a nebyla žádná ostuda ani jej vzdát . . .
Už se těším na další trekk, na který s Uzi určitě půjdeme. Tentokrát bychom rády vyzkoušely longovou trasu. Bude to o dost náročnější, hlavně už pravděpodobně půjdeme bez našich sparingpartnerů, takže to bude větší psycho :)
Náhledy fotografií ze složky Dogtrekking Chřiby