Dogtrekking Hanácká štreka 2009
Hanácká štreka měřila přes 100 km, počítala jsem, že první den ujdu tak 60 - 70 km a druhý den bude už jen procházka.
Tolik plány, skutečnost byla úplně jiná.
Vyráželi jsme ve složení Honza s Wendy, Tomáš s Majký, a samozřejmě já s Uzi. My všichni jsme se i s bagáží nacpali do Mazdy 323, kterou jsme překřtili na Mazdu 333, tedy 3 lidi, 3 psi, 3 batohy.
Venčící pauzu jsme si opět udělali v Lipnici nad Sázavou; s Honzou jsme se tam procházeli už při cestě na Chřiby.
Pak už jsme pokračovali až do Plumlova, tentokrát to bylo bez bloudění :)
V kempu jsme se ubytovali a vyrazili na meeting, kde jsme dostali plán trasy a hlavně info o kontrolách a hospodách na trati. poté jsem si zabalila batoh, abych to nedělala až ráno před startem, protože jsme plánovali vyrazit kolem 6. hodiny ráno.
Start se nám povedl dle plánu. Měla jsem batoh plnější, než jsem chtěla, protože se mi nepovedlo půjčit si malý spacák. Samozřejmě jsem také byla vybavena na bivak, tzn. s sebou jsem táhla i varič a pytlíkové polévky. Hlavní zátěž však byla voda - 3 l pro mě a 1,5 l pro Uzi. Honza táhl věcí o moc víc než já, je to takový jeho sport, a pokud by jeho batoh vážil míň než takových 15 kg, nebyl by spokojený.
Tom nás moc nechápal, ten jako jediný z nás šel jen s povinnou výbavou.
Můj batoh byl sice poměrně těžký, ale kamenem úrazu se ukázaly boty. Na obyčejné chození super, na long byly malé; mám z nich zničené nehty u palců.
Kluky jsem úspěšně zdržovala, protože odmítala běžet, do čehož by se oba docela rádi pustili. No a na jednom místě jsem si dokonce vyprosila zacházku na keltské opidum, které však bylo zklamáním: jednalo se jen o "placku", nikde žádné hradby, jak jsem zvyklá . . . Zato nás obstoupilo stádo jaloviček, pro které jsme byli příjemným zpestřením.
Večer už jsem šilhala hlady, neb jsme cestou nepotkali žádný otevřený obchod ani hospodu, kde by vařili . . . Byla jsem fakt vděčná za párek :) Ale to už se blížil soumrak a mě bylo jasné, že přes noc nejsem schopná jít. Kolem 10. hod. jsem řekla klukům "Dobro noc" a s Uzi jsme zabivakovaly. za sebou jsme měli pouhých cca 50 km a já se bála, jak to bude další den, kdy půjdu sama a přede mnou bude víc jak 1/2 trasy?!
Vstávala jsem ve 4:30, ani jsem nesnídala, stejně nebylo co a na čaj jsem neměla chuť. Hned na začátku se mi povedlo zakufrovat, takže opravdu super začátek dne! Ostatně bloudění mě provázelo značnou část dopoledne, bylo to hrozně depresivní a párkrát jsem byla zralá trekk vzdát. Ale vždy se mi zázrakem povedlo najít značku a já mohla pokračovat.
Značení nebylo moc dobré, den předtím jsme na hledání značek a cesty byli tři, to šlo, ale když jsem byla sama a ztratila se, bylo to hrozné.
Ani v neděli nevedla cesta kolem mnoha hospod, kde by bylo možné doplnit tekutiny a proviant. Takže v podstatě druhý den o hladu . . . Nevěřila bych, že to zvládnu.
Přes den jsme se míjívaly s jednou paní, jinak jsem nikoho nepotkala. Až večer mě došla další trekkařka; pokračovaly jsme spolu a hned se šlo lépe.
Od cca 21. hod jsme šly už ve třech, ale obě trekkařky mě opustily u jedné hospody, kde si zašly "na jedno". Já jsem věděla, že pokud se zasavím, už se nerozejdu, takže jsem pokračovala dál sama. Bylo asi 11 večer a do cíle zbývalo asi 5 km . . .
Do cíle jsem dorazila v 0:30, úplně hotová, a to zejm. psychicky. Uzině jsem dala zaslouženou večeři, ta pak hned padla na mou karimatku a živá duše s ní nemohla pohnout. Mě udělal večeři Honza (tímto mu ještě jednou děkuju!).
V pondělí dopoledně dorazili poslední závodníci a kolem poledne se vyhlašovaly výsledky.
Já byla 13., ale Honza 3. a Tomáš 4.!!! Klukům patří obrovská gratulace!
Po vyhlášení jsme se všichni rozloučili a my vyrazili na oběd. Psi nám chrněli pod nohama . . .
Skoro celou cestu zpět naše čtyřnohé holky prochrápaly. Já smutně pozorovala, jak mi otékají palce na nohou, černají nehty a zvětšují se puchýře na nehtových lůžkách . . . Ale svaly kupodivu ok, myslela jsem si, že se nebudu moct hýbat, ale nic mě nebolelo. A ten slastný pocit, že jsem to ušla . . . ten stojí za to! Na trati mě sice napadlo, že už nikdy víc, ale už jsem zase přihlášená na další trekk :) A dokonce už mám koupené dobré boty.
