Stezkou vlka 2009
V pátek (opět jsem byla po noční, takže jsem dopoledne spala) jsem po obědě vyrazila směr Hamry (u Svojanova). Jela jsem jen s Uzi, protože druhý pes, kterého jsem si chtěla vzít s sebou, Zero, neměl v pořádku očkování. Tak snad někdy příště.
No ale abych nebloudila úplně sama, jela se mnou Lucka s RR Innou.
Po několika drobných zabloudění jsme se dostaly do kempu Otakar, zaregistrovaly se, prošly veterinární přejímkou a večer se na meetingu dozvěděly důležité informace k cestě.
V sobotu ráno byl volný start od 8 hod. Původně jsem chtěla jít s Luckou a její kamarádkou Evou, ale holky spaly ráno dlouho, takže jsem raději vyrazila sama, už kolem 8. hod.
Přidala jsem se k Andree s Benem, vlastně jsme se na ně s Uzi přilepily jako klíšťata a šly s nimi takřka celý den.
Všichni, kdo vyrazili brzy ráno, si mohli blahopřát, protože v pátek bylo exrémní horko, takže každý kilometr, který jsme ušly za příjemného chládku, se počítal.
Uzi šla krásně, táhle mě samozřejmě hlavně z kopce, ale vydatně mi pomáhala i do kopce. Snažila jsem se jít, jít, jít a jít, a nebloudit, což se mi díky lidem, kterým jsem se šikovně přimotala do cesty, vedlo.
Uzi se koupala a pila v každém potoce, který jsme cestou míjeli.
Na bivak jsme dorazili až kolem 21. hod, já byla úplně hotová, takže jsem šla hned po večeři spát. Ale než jsem se pořádně najedla, strávila jsem cca 2 příjemné hodinky mezi dalšími trekkaři :)
V sobotu jsem startovala opět brzy, kolem 7. hod. Na trať vyrážela také Andrea s Benem. Hned po startu nám začalo pršet, a místo toho, aby se mrholení přehnalo a ustalo, déšť zesiloval . . . a do toho jsme zabloudili, a to pořádně, takže najít cestu nás stálo cenný čas a hlavně energii.
Pršelo skoro celý den; teprve teď si člověk uvědomuje, do jaké míry je nenormální (neboť jít 40 km v dešti podle mě opravdu svědčí o jisté duševní poruše), ale je super, že takhle postižených je víc.
Od jistého okamžiku jsem šla, šla a šla, bez ohledu na mokro seshora i zezdola . . . (Ale musím si pochválit své nové botky, Salomony, které mě stály nekřesťanské peníze, ale skoro nepromokly! Což je po 1/2denní chůzi mokrou travou, bahnem, kalužemi, . . . úspěch).
V sobotu odpoledně byl díky firmě Fitmin připraven pro pejsky raut. Myslím, že jej všichni ocenili, nikomu se z rautu nechtělo, granulky i konzerva chutnaly :)
Vyhlašování probíhalo již v sobotu večer. Psíci však tentokrát do hotelu nesměli - takže jsem Uzi (najedednou, unavenou), zavřela do auta. Odvděčila se mi totálně rozškubaným čalouněním . . .
Ale zpět k vyhlašování. Protože byla bohatá sponzorská podpora, proběhla také tombola, ze které nikdo neodcházel s prázdnou.
V něděli jsme na odjezd měli už zase krásné počasí . . . Přírodě zkrátka a dobře neporučíme :) - naštěstí.