Příprava pro život
10. 2. 2008
Občas (tzn. skoro každý pátek) chodím s kamarády do hospody. Je to hospůdka poměrně malá, jednou za čtrnáct dní tam hraje kapela country. Obrovská výhoda je, že hospoda je asi 5 minut od mého bydliště. Tím pádem stíhám popít, poveselit se, a zároveň i vyvenčit a když mám chuť, ještě se vrátím zpět.
Nedávno mě přítel navedl, abych přivedla ukázat Uzi. Což o to, psi tam mohou, ale mě se to moc nezdálo. Zrovna tam byla kapela, takže samozřejmě hluk. Proč bych tam měla tahat toho nebohého psa? Každý přece ví, jak je psím uším hluk nepříjemný.
Ale pak jsem si řekla, proč ne? Aspoň se Uzi podívá do nového prostředí, uvidí nové lidi, uvidí i trochu napité lidi, bude v hluku . . . Ideální příprava na "vytloukačky"! (Tedy ne, že bych plánovala nějaký reálný zásah, ale docela by mě bavilo vyzkoušet si to.)
Zezačátku byla Uzi hodně nejistál. Pořád pokníkávala, chtěla pryč a zároveň se pozdravit se všemi lidmi.
Pak si na prostředí zvykla, "obtěžovala" jen osoby známé a nakonec si lehla pod stůl a spala. Nenechala se vyrušit ničím a nikým, zpěvem, tleskáním, voláním, tím, že lidé chodili těsně kolem ní . . . Dokonce jsme zkusily i jednoduché cviky (sedni, lehni), aby Uzi věděla, že se dá poslouchat i v takovémhle prostředí!
Druhý den jsme obě smrděli kouřem, rodiče mi "vynadali", že tahám "dítě" do hospody, že na to má ještě dost času :)
Ale jako zkušenost super, vřele doporučuju! Pes by se měl umět chovat i v takové situaci, a tím, že tamní hosté měli spíše kladný vztah ke psům, Uzi psychicky podpořili a i oni jí dodali sebedůvěru.
A vůbec, není nad to, když můžete být spolu se svým psem, ať v přírodě, v bytě anebo třeba v hospodě.
Nedávno mě přítel navedl, abych přivedla ukázat Uzi. Což o to, psi tam mohou, ale mě se to moc nezdálo. Zrovna tam byla kapela, takže samozřejmě hluk. Proč bych tam měla tahat toho nebohého psa? Každý přece ví, jak je psím uším hluk nepříjemný.
Ale pak jsem si řekla, proč ne? Aspoň se Uzi podívá do nového prostředí, uvidí nové lidi, uvidí i trochu napité lidi, bude v hluku . . . Ideální příprava na "vytloukačky"! (Tedy ne, že bych plánovala nějaký reálný zásah, ale docela by mě bavilo vyzkoušet si to.)
Zezačátku byla Uzi hodně nejistál. Pořád pokníkávala, chtěla pryč a zároveň se pozdravit se všemi lidmi.
Pak si na prostředí zvykla, "obtěžovala" jen osoby známé a nakonec si lehla pod stůl a spala. Nenechala se vyrušit ničím a nikým, zpěvem, tleskáním, voláním, tím, že lidé chodili těsně kolem ní . . . Dokonce jsme zkusily i jednoduché cviky (sedni, lehni), aby Uzi věděla, že se dá poslouchat i v takovémhle prostředí!
Druhý den jsme obě smrděli kouřem, rodiče mi "vynadali", že tahám "dítě" do hospody, že na to má ještě dost času :)
Ale jako zkušenost super, vřele doporučuju! Pes by se měl umět chovat i v takové situaci, a tím, že tamní hosté měli spíše kladný vztah ke psům, Uzi psychicky podpořili a i oni jí dodali sebedůvěru.
A vůbec, není nad to, když můžete být spolu se svým psem, ať v přírodě, v bytě anebo třeba v hospodě.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář